Krypto je svoboda. Svoboda vydělávat peníze. Svobodu dostat to, co si zasloužíte. Dává vám nástroje k tomu, abyste se postavili po bok Wall Street, a dokonce i příležitost překonat je s velkým náskokem. Před Bitcoinem to nebylo možné. Bitcoin změnil hru. Ethereum to vylepšilo pomocí ICO a NFT. Solana to udělal chaotický pomocí memů. ICO, NFT a memy – definovaly poslední tři cykly. Každý z nich vám dal šanci proměnit 100 dolarů v generační bohatství, pokud jste vsadili správně a věděli, kdy odejít. Pokud by vaše řízení rizik bylo zdravé, mohli byste odejít jako vítěz. Když se však ceny začnou rychle pohybovat, převládnou emoce. Ztrácíte spánek a honíte se za sny o tom, čeho by vaše mince mohla dosáhnout. Problém se sny je v tom, že se vám v mysli vždy zvětšují. Sledujete, jak se vám nerealizované zisky hromadí v peněžence. Slyšíte lidi mluvit o minci, kterou vlastníte, jak je to 10x a stále volají po 100x, jako MATIC za 5 $, když lidé křičeli po 50 $. Většina peněz je uvězněna na vrcholu, v euforické fázi. Možná jste přežili poslední cyklus. Možná máte tentokrát nějaký plán. Ale jak jste si jisti, že se ho budete držet? Když se někdo ve vašem skupinovém chatu začne chlubit svými zisky, začnete pochybovat. Vždy máte pocit, že jste vydělali méně. Pokud ho hledáte, vždy se objeví další býčí signál. A než se nadějete, tašku stále držíte. Udělal jsem tuto chybu, dvakrát. Osm let v kryptoměnách a byl jsem tam. V prvním cyklu jsem byl nový – držet tašky mi připadalo normální, když jste nerozuměli trhu. Ale v minulém cyklu, kdy byly NFT v kurzu, jsem se emocionálně a finančně zainvestoval. Když začnete sdílet své býčí názory se všemi, vaše připoutanost se prohloubí. Čím hlubší je připoutání, tím těžší je vidět pravdu. Nebyl jsem to jen já. Mnoho lidí bylo ohledně NFT optimistických. Byli si jisti, že Azuki dosáhne 100 ETH. I když dosáhl 30 ETH plus 15 ETH Beanz airdrop, neprodávaly se. Byl jsem jedním z nich. A povzbuzovali ostatní, aby se k tomuto šílenství připojili. Nakonec mnozí prohráli, i když se ve správný čas zapojili. Prohráli, protože nevěděli, kdy odejít. Jejich emoce zatemnily jejich úsudek a bránily jim uvědomit si, že jsou na tom lépe, než když začínali.